Jedno z míst, kam se s manželem v pravidelných intervalech vracíme, je pražská zoo, a vždycky si odneseme plný foťák obrázků. Začátkem června jsme vyrazili znovu, dokonce jsme s sebou (pod slibem, že tam nebude moc lidí, protože tam tentokrát určitě není žádná akce) vytáhli i manželovu maminku. Takže jsme po příchodu na místo samozřejmě zjistili, že nejenže lachtan s hrochem slaví narozeniny, ale ještě probíhá dětský den. Naštěstí horní část nezklamala a davy se nekonaly. Záhy jsme sice zjistili, že jsme zapomněli nabít baterky ve foťáku, ale něco černobílého jsme přece jen stihli. Takže jeden tapír čabrakový (kdybyste viděli to nadšení, když jsme zjistili, že je konečně venku a vidíme z něho taky něco jiného než zadek přes sklo!):
Tohle se jmenuje slípka zelenonohá, po zoo toho běhají mraky a je to neuvěřitelně rychlé. Takových kuřat různé velikosti kolem nás v jednu chvíli běhalo asi šest a vcelku zoufale se pokoušelo nahánět asi tři různé matky. Kromě rychlosti nás na slípkách nejvíc baví jejich nohy: kuřata mají zcela zjevně od narození jednu velikost pařátků, do které postupně dorostou...
A ještě jedni obligátní lemuři... já vím, originální to není, ale když oni tak pěkně koukali!
A na závěr ještě jedna fotka mimo zoo: dlažba pardubického zámku, stmívalo se, pršelo a ty ubohé šermíře, co se schovávali ve stanu naproti, foťák prostě odmítl zaostřit, tak jsme zkusili alespoň tu dlažbu.
